Pro Němce na Slovensku byl v roce 1938 zřízen Úřad státního tajemníka, přičemž za státního tajemníka německé menšiny Dr. Tiso jmenoval poslance německé strany Františka Karmasína, známého odpůrce ČSR.
Na podporu svých separatistických plánů obžalovaní vyhledávali politické činitele nacistického Německa, vyjednávali se Seys Inquartem a Burckhardtem, jakož i s říšským maršálem letectva Göringem. Dohodli se s nimi na odtržení Slovenska od ČSR a slíbili, že samostatné Slovensko bude vojensky, politicky a hospodářsky spolupracovat s německou říší. V tomto smyslu rokovali i s jinými politickými a vojenskými činiteli Německa. Takto došlo k vyjednávání Dr. Vojtecha Tuky v Berlíně s říšským ministrem letectva Göringem a se státním tajemníkem Kepplerem o možnostech utvoření slovenského státu a k vyjednávání s říšským kancléřem Hitlerem, kterého Dr. Tuka ujistil, „že si Slováci nepřejí žít v jednom státě s Čechy a chtějí mít svůj vlastní stát, a proto vkládá osud slovenského národa do jeho rukou“. V tomto úsilí vyhlásil Alexander Mach na veřejném shromáždění v Ryšňovcích 5. února 1939 požadavek samostatného slovenského státu, v tomto úsilí se obžalovaní postarali o útoky proti ČSR ve vídeňském rozhlase a získali říšského příslušníka Rudolfa Vávru s jehož pomocí začali připravovat zahraniční HG na útok proti ČSR. V tomto úsilí svým postupem a politickými požadavky přispěli k vytvoření takové vnitřněpolitické situace, která umožnila rozklad ČSR. Toto jejich jednání vyvolalo zásah ústřední vlády v Praze, po kterém obžalovaní prostřednictvím Dr. Ďurčanského poslali kanceláři Hitlerovi memorandum, v němž oznámili odtržení Slovenska od ČSR a žádali ochranu pro vládu samostatného Slovenska.
Po opakovaných jednáních s nejvyššími představiteli Německa se obžalovaní ve svém úsilí osamostatnit Slovensko po rozbití ČSR dostali tak daleko, že na 14. března urychleně svolaný slovenský sněm vyhlásil odtržení Slovenska od ČSR.
Dr. Ďurčanský v březnu 1939 po souhlasu Dr. Tisa a Macha uzavřel s Maďarskem dohodu o odstoupení části východního Slovenska Maďarsku, ale to, aby se zamezilo odporu jejich národa, zamlčeli a předstírajíce, že maďarské vojsko násilně vpadlo na východní Slovensko, vyslali proti maďarské armádě slovenské vojsko.
V dnech 18. až 23. března 1939 obžalovaní spolupracovali s ostatními při uzavření smlouvy o ochranném poměru mezi německou říší a slovenským státem. Touto smlouvou vydali Slovensko do područí německé říše. Souhlasili s tím, aby německá branná moc násilím odzbrojila vojenské posádky a zabrala veškerý vojenský materiál na západním Slovensku. Souhlasili, aby na Ministerstvo národní obrany v Bratislavě byli přiděleni němečtí poradci, jejichž úlohou bylo přizpůsobit slovenské vojsko pro válečné cíle nacistického Německa. V srpnu 1939 obžalovaní při uzavření dohody o Ochranném pásmu, kterou Dr. Tiso podepsal, poskytli Německu pomoc pro budoucí války proti Polsku a Sovětskému svazu. Dr. Tiso a Mach, spolu s ostatními, půjčili chorvatské fašistické Domobraně vojenský materiál, čímž podpořili boj chorvatských fašistů po boku německé nacistické armády. Obžalovaní se zástupci nacistického Německa uzavřeli dohodu, prostřednictvím jiných, o hospodářské a obchodní spolupráci, kterou vydali Slovensko a jeho hospodářství vykořisťování nacistického Německa. Obžalovaní, spolu s ostatními, uzavřeli roku 1940 s nacistickým Německem smlouvu o odesílání slovenských dělníků na práce do Německa, kteří tam byli nuceni pracovat v podmínkách nebezpečných pro život a zdraví. S cílem podpořit německé válečné úsilí působili při uzavření smlouvy ohledně využití podniků válečného hospodářství na Slovensku.
Po tajných poradách obžalovaných s činiteli NSDAP a po poradě s německým vyslancem Killingerem Hitler pozval Macha, Dr. Tisa a Dr. Tuku do Salzburgu, kde se 20. července 1940 dohodli, že Mach bude ministrem vnitra a Dr. Tuka ministrem zahraničních věcí. Následky porad v Salzburgu se projevily v utužení spolupráce s nacistickým Německem, v důsledném přizpůsobování německému národně socialistickému systému, v dosazení německých poradců do ústředních úřadů, v převýchově národa v duchu nacismu a v radikálnějším řešení židovské otázky. Obžalovaní budovali totalitní fašistický režim pod heslem „Jeden Bůh – jeden národ – jedna organizace“, vnutili slovenskému národu své fašistické organizace, zejména založením HSĽS jako státní strany. Usilovali o rozvrat národního a československého státního povědomí příslušníků slovenského národa a prostřednictvím Úřadu propagandy a jiných institucí vštěpovali do duše národa fašistickou orientaci. Demagogicky a zakrýváním skutečné pravdy hlásali, že slovenský stát je samostatný a nezávislý a že znamená uskutečnění dávných tužeb národa. Velebili Adolfa Hitlera, vychvalovali poměry a pořádky v nacistickém Německu a národ přesvědčovali, že slovensko-německá spolupráce je životním zájmem slovenského národa. Hanili Československou republiku a její představitele, jakož i její demokratické zřízení a pracovníky odboje doma i za hranicemi.
Roku 1939 vyslali za slovenskými vysídlencemi do Spojených států svého zástupce poslance slovenského sněmu Konštantína Čulena, aby tam pracoval proti československému odboji, zejména proti prezidentovi Dr. Benešovi. Začátkem června 1943 Dr. Tiso se souhlasem Macha udělil K. H. Frankovi nejvyšší slovenské vyznamenání velkokříž řádu knížete Pribiny. Hanili Sovětský svaz i západní mocnosti a štvali proti jejich státním zřízením.
V rámci ochranné smlouvy s Německem z roku 1939 nařídili přestavbu a úpravu cest, mostů a železnic na Slovensku podle německých pokynů, čímž přímo podporovali přípravy na útok proti Polsku. Souhlasili s uskladněním leteckých bomb německé armády na letišti ve Spišské Nové Vsi, stejně jako s uskladněním benzínu pro útok proti Polsku. Německému letectvu umožnili průzkum letišť na Slovensku pro umístění bombardovacích a dalších letadel pro budoucí válku proti Polsku, povolili průchod pancéřových, horských a pěších jednotek německé armády přes Slovensko po železnicích a cestách až k slovensko-polským hranicím a umožnili německému letectvu využívat některá slovenská letiště pro útoky proti Polsku.
Dr. Tiso, jako nejvyšší velitel slovenské armády, za souhlasu Ďurčanského a Macha, v dohodě s říšskoněmeckými vojenskými činiteli, dal rozkaz ministrovi národní obrany generálovi Čatlošovi soustředit vojenské jednotky na polsko-slovenských hranicích pod záminkou ochrany slovenských hranic. Obžalovaní spolu s ostatními, po předchozí dohodě s německými činiteli, nařídili mobilizaci slovenské armády proti Polsku a tím poskytli pomoc německé armádě. Když německá armáda bez vyhlášení války napadla Polsko, nařídili jednotkám slovenské branné moci překročit hranice Slovenska, připojit se k útočným svazkům německé armády a společně s nimi bojovat proti polské armádě.
Když bylo zřejmé, že Německo se chystá zaútočit i na Sovětský svaz, obžalovaní spolupracovali na tom, aby se Slovensko zúčastnilo boje proti SSSR. Přispěli k zapojení Slovenska do příprav tím, že se Slovensko roku 1940 připojilo k Paktu tří mocností, který 24. listopadu 1940 Dr. Tuka v Berlíně podepsal. Dr. Tiso 6. února 1941 jako prezident republiky přednesl poselství ve slovenském sněmu a doporučil, aby sněm vyslovil souhlas s Paktem tří mocností. Dr. Tiso a Mach spolupracovali při dojednání dohody s Německem o protiletecké ochraně. Koncem roku 1940 umožnili německé armádě přepravu vojska a vojenského materiálu přes Slovensko pro útok na Jugoslávii a Řecko. Aby podpořili přípravy německého vojska pro útok na Sovětský svaz, začátkem března 1941 se postarali o rozšíření železničních tratí a mostů směřujících na východ, nařídili přípravu branné pohotovosti, zvýšili vyzbrojení slovenské armády a vydali opatření proti parašutistům. 22. června 1941 Dr. Tiso jako prezident republiky, za souhlasu Macha, oznámil Hitlerovi, že Slovensko vstupuje do války proti Sovětskému svazu po boku německé říše. Společně s ostatními nařídili vyslat vojsko za hranice Slovenska do boje proti SSSR. Dr. Tiso koncem října 1941 navštívil jednotky slovenské armády bojující v Rusku, aby je povzbudil v boji proti Sovětskému svazu.
V souvislosti s připojením k Paktu tří mocností Dr. Tiso, se souhlasem Macha a dalších, pověřil Dr. Tuku, aby v Berlíně podepsal jménem vlády tajný dodatečný protokol, kterým se Slovensko zavázalo učinit všechna opatření k propagaci Trojpaktu.
Dr. Tiso, se souhlasem Macha a dalších, pověřil Dr. Tuku, aby v Berlíně jménem slovenské vlády podepsal i připojení Slovenska k dohodě proti komunistické internacionále, čímž slovenská vláda převzala závazek vést ideologický boj proti komunismu a vykonávat přísná opatření proti členům rozpuštěné komunistické strany. 12. prosince 1941, společně s ostatními, vyhlásil válku Spojenému království a Spojeným státům americkým.
V létě 1943 nabídli Hitlerovi dvě slovenské polní divize k nasazení na západní frontě, téhož roku prostřednictvím Dr. Tuky dojednali, že Slovensko pro německou protileteckou službu poskytne deset tisíc mužů a uzavřeli, respektive umožnili uzavřít dohodu o výrobě německých letadel na Slovensku.
Začátkem března 1944 vyslali do Budapešti vojenskou misi, která s generálním štábem maďarského honvédstva dojednala podmínky a způsob společné obrany Karpat, aby tak zmařila úsilí Rudé armády a 1. československého sboru v SSSR o osvobození ČSR a slovenského národa.
Obžaloba jim klade za vinu, že druhou slovenskou pěší divizi vyslali na italskou frontu a že znemožňovali přípravy odboje. Za spoluviny Dr. Tisa a Macha německá armáda v srpnu 1944 převzala do své pravomoci část Slovenska a Dr. Tiso z vlastní iniciativy požádal německé činitele o vojenskou pomoc proti partyzánům a odboji, v rozhlase brojil proti Národnímu povstání a nechal německé vojsko odzbrojit to slovenské.
Dr. Tiso a Mach, spolu s ostatními, s úmyslem potlačit povstání, po dohodě s německými činiteli nahradili vládu Dr. Vojtěcha Tuky novou vládou Dr. Štefana Tisa a provedli určitá opatření, aby zorganizovali spolupráci mezi HG a ÚSB s německými bezpečnostními orgány za účelem účinnějšího potlačení odpůrců režimu a potlačení partyzánského hnutí. Dr. Jozef Tiso na znamení vítězství nad povstalci na slavnosti německé okupační armády sloužil děkovnou mši v banskobystrické katedrále a vyznamenával vojáky SS, stejně jako členy HG, kteří se zúčastnili bojů proti povstalcům. Dr. Tiso a Mach dovolili a tolerovali, aby německá armáda odvlekla do Německa muže do 60 let na nucené práce. Dovolili, aby německá armáda demontovala a odvezla strojní zařízení slovenských podniků, donutili státní zaměstnance, spisovatele a umělce odsoudit Národní povstání a vyzvali příslušníky Domobrany k boji proti osvoboditelským vojskům.
Na jaře 1945 se Dr. Tiso, Mach a Dr. Ďurčanský spolu s dalšími dohodli na konspiračním styku s úmyslem pracovat u zahraničních politických činitelů na zachování, případně opětovného utvoření slovenského státu, opustili osvobozené území Slovenska a odjeli do Rakouska, kde vyvíjeli vojenské a politické aktivity pro novou okupaci Slovenska cizí armádou, která by zajistila další trvání slovenského státu.
Poslední část obžaloby se zabývá činy proti lidskosti obžalovaných a obviňuje je, že ihned po nastolení autonomie, ale zejména po 14. březnu pomocí různých organizací, teroru a štvaní vytvářeli nesnesitelné podmínky pro všechny odpůrce fašismu a spolupracovali při jejich pronásledování a nelidském zacházení s nimi. Spolupracovali při vydání a vykonání vládního nařízení, které zmocnilo ministra vnitra uvězňovat osoby, které mohly být na překážku budování nově utvořeného státu. Na základě tohoto nařízení uvěznili asi 3000 osob bez výslechu a bez prokázání viny, tedy čistě administrativním opatřením. Obžalovaní umožnili Gestapu a německému Sicherheitsdienstu vykonávat na Slovensku svou krutou činnost.
Po salcburských poradách Mach a Dr. Tuka podali podnět, aby sněm zmocnil vládu nařízením postarat se o všechna opatření, potřebná pro vyloučení Židů z hospodářského a sociálního života a zřídit pro ně pracovní tábory. Následně připravili a uskutečnili vysídlení Židů ze Slovenska a souhlasili s tím, aby Slovensko za každého deportovaného Žida zaplatilo německé říši 500 říšských marek.
Dr. Jozef Tiso a Alexander Mach, v rozporu s mezinárodními ustanoveními, zřídili internační tábory pro Francouze a Jihoslovany, kterým se podařilo uprchnout z německých koncentračních táborů, kam se dostali jako váleční zajatci. Dr. Jozef Tiso a Mach vydávali tyto nešťastníky do rukou německých policejních orgánů, ačkoli věděli, že jsou zajatci odsouzení k jisté smrti. Po dobytí povstaleckých krajů Dr. Tiso po dohodě s Machem vydal rozkaz, aby HG, HM a Domobrana pomáhaly německé armádě chytat povstalce.
Od začátku listopadu 1944 Dr. Jozef Tiso a Mach, po zatlačení povstalců do hor, trpěli běsnění Němců, členů HG a Domobrany, kterého se dopouštěli na slovenském obyvatelstvu vražděním lidí a vypalováním domů i obcí.
===POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ===
nebo klasicky přes
Opmerkingen