...
Dr. Žabkay: Četl jste projev Sidora, který měl 24. září 1938 v rozhlase? Dr. Tiso: Ano a souhlasil jsem s ním.
Dr. Daxner: Pamatujete si, jaké stanovisko proti mobilizaci jste zaujal ve straně?
Dr. Tiso: Takové, jaké formuloval Sidor v rozhlase.
Charakteristika politického boje lidovců je velmi výstižně osvětlena postupováním Matúše Černáka v Praze, který v této prekérní situaci pro celou Československou republiku požádal vládu a prezidenta Republiky Dr. Edvarda Beneše o okamžité vydání vládní a výkonné moci na Slovensku do rukou HSĽS s ultimativním pohrožením demisí.
Dr. Daxner: Pokračoval Černák podle vašich instrukcí?
Dr. Tiso: My jsme mu takové instrukce nedali.
Dr. Daxner: A když přišel do Žiliny, schválili jste to?
Dr. Tiso: Ano.
Dr. Šujan: V čem jste pro sebe viděl zadostiučinění v Mnichově?
Dr. Tiso: Pro nás Slováky jsem v tom neviděl žádné zadostiučinění, vždyť nás se to netýkalo.
Dr. Šujan: Ve Slováku jste o tom psali jinak.
Dr. Tiso: No, píše se všelicos.
Dr. Šujan: Jak jste to myslel, že bude konec Republiky?
Dr. Tiso: To je běžný výraz v politické debatě, ale ve skutečnosti jsem to tak nemyslel.
Dr. Šujan: Pamatujete si, co řekl Hitler 25. září o Slovácích, kteří jsou "prý" proti mobilizaci?
Dr. Tiso: Nepamatuji.
Dr. Šujan: Po Hitlerově řeči proběhla schůzka vaší strany, které se zúčastnili i zástupci jiných politických stran. Pamatujete si na to?
Dr. Tiso: Byl jsem tam.
Dr. Šujan: Jak chtěly honorovat vaše požadavky československé strany?
Dr. Tiso: Tam se rokovalo jen o návrhu na autonomii, který ležel v parlamentu.
Dr. Šujan: Pamatujete si na to, když jste naposledy odcházel od prezidenta Dr. Beneše, že jste řekl „konec našemu rokování”?
Dr. Tiso: To jsem neřekl.
Výpovědi Dr. Tisa nesou charakteristiku negace, velmi často si nepamatuje na věci, o kterých věděl každý a bez kterých se v té době nemohl obejít ani kavárenský politik, natož vedoucí politik velké strany, která si nárokovala rozhodovat o neméně důležitých věcech, jako o zřízení a osud Republiky. Dr. Tiso celkem chladně tvrdí, že ani netušil, co zamýšlí Hitler a co znamenají narychlo budovaná opevnění. Věřil, že Hitler prosadí své požadavky v klidu.
Dr. Daxner: Po rakouském anšlusu jste nepoznal, že Hitler i proti Československu chystá něco podobného a že náznakem toho jsou nesplnitelné požadavky Henleina?
Dr. Tiso: Viděl jsem, že je tu jakýsi záměr, ale myslel jsem si, že jsme dostatečně chráněni spojeneckými smlouvami, a proto se nemusíme obávat. Já jsem v klidu chtěl řešit slovenské věci.
Přísedící Demjan: Včera jste řekl, že jste nic nevěděl o smlouvách, a dnes říkáte, že jste na tyto smlouvy spoléhal.
Dr. Tiso: Nevěděl jsem o vojenských smlouvách, jen o kulturních.
Přísedící Demjan: Jak jste si představoval obranu bez vojenských smluv?
Dr. Tiso: Nijak jsem si to nepředstavoval. Nebyl jsem ani prezidentem, ani ministrem národní obrany, mě se to netýkalo.
6. říjen
Jedním z nejzajímavějších bodů této části obžaloby je bod týkající se událostí kolem 6. října. Předcházejícím aktem zasedání výkonného výboru Hlinkovy slovenské ľudové strany v Žilině byla schůzka v Trenčíně, o které Dr. Tiso hovoří, že schůzkou nebyla, ale jen přátelským rozhovorem o současné situaci a o demisi prezidenta Republiky. Na sjezdu výkonného výboru strany v Žilině měl Dr. Tiso referovat o své činnosti. Strana měla schválit jeho postup a dát mu další směrnice. O sjednocení stran se 6. října vůbec nemluvilo, stalo se to později.
Na otázku obžaloby o Mnichově Dr. Tiso prohlásil, že mnichovské události pokládal za konečný vývoj v československém poměru.
Dr. Daxner: Pokud jste 6. říjen považoval za vrcholný vývoj v dosažení práv Slovenska, proč jste potom hovořil o státní suverenitě?
Dr. Tiso: Myslel jsem, že této suverenity jsme 6. října již dosáhli.
Dr. Šujan: Co vám řekl Ursiny při rozhovoru s vámi 6. října a jaké podmínky kladl proti vašim nárokům?
Dr. Tiso: Ursiny v Žilině nebyl, neviděl jsem ho tam a nehovořil jsem s ním.
Dr. Šujan: Nevzkázal jste mu, že s ním nevyjednáváte?
Dr. Tiso: Odmítl jsem ho jen jako člena vlády.
Dr. Daxner: Proč jste ho odmítl?
Dr. Tiso: Měl jsem k tomu své důvody.
Dr. Daxner: I politické?
Dr. Tiso: Ano, i politické. Nechtěl jsem, aby na Slovensku zaváděl metody, jaké se tehdy uplatňovaly v agrární straně.
Na otázku Dr. Šujana, proč ve svém manifestu, který vyhlásil z balkónu Katolického domu, vůbec nezmínil Československou republiku, Dr. Tiso odpověděl, že to nepokládal za nutné, protože bylo přirozené, že se autonomie měla uskutečnit v rámci ČSR. Manifest prý vypracoval Dr. Ďurčanský, který v té době mohl být i v předsednictvu. Obžalovaný tvrdí, že pro žilinský sjezd nedělali žádné přípravy, že strana svolala jen svůj výkonný výbor a že zástupci ostatních politických stran přišli jen podle novinových zpráv o zasedání výkonného výboru. Že by se na zasedání výkonného výboru objevily hlasy, žádající připojení Slovenska k Maďarsku, obžalovaný neví, ale přiznává, že po žilinském sjezdu dostal několik anonymních dopisů, ve kterých mu nadávali do zrádců za to, že nevyhlásil samostatné Slovensko a v jiných za to, že se nepřipojil k Maďarsku. Čs. vláda na žilinský sjezd reagovala tak, že ho telegraficky jmenovala ministrem pro Slovensko. Pokud jde o účast Alexandra Macha na vypracování žilinského manifestu, Dr. Tiso říká, že pokud on ví, Mach na tom účast neměl, ale je možné, že spolupracoval, ale on o tom neví. Na obvinění, že po 6. říjnu rozpustili komunistickou stranu, že zastavili činnost sociálně demokratické a Slovenské národní strany, že strhli na sebe veškerou moc na Slovensku pro vytvoření režimu na Slovensku podle nacistického vzoru, Dr. Tiso odpověděl: Ne, prosím. Musím poznamenat, že jsme po 6. říjnu nestrhli na sebe žádnou moc.
Dr. Daxner: Kdo měl tu moc na Slovensku?
Dr. Tiso: Tuto moc jsme dostali od ústřední vlády v Praze, protože v Praze se dohodli na formálním rozdělení státní moci. Dr. Daxner: Bez jakéhokoliv nátlaku z vaší strany?
Dr. Tiso: Odvolávali jsme se na to, že spojené slovenské strany přistoupily na náš program a že všechny strany žádají, aby se náš poměr zákonně upravil, co se týče rozpuštění komunistické strany, to jsem udělal proto, abych Němcům nedal možnost zasáhnout do našich poměrů. Ostatní se poté připojily k naší straně, bylo to sbratření Slovenska.
Dr. Daxner: Nedělal jste ani fyzický, ani morální nátlak na ty strany?
Dr. Tiso: Nedělal jsem. O zastavení činnosti sociální demokracie prohlašuji, že do mého úřadu přišel přední činitel této strany Dr. Ivan Markovič a prohlásil, že vidí situaci a vyvozuje z toho důsledky. Není možné, aby jeho strana vykonávala činnost, a proto dobrovolně zastavuje činnost svých sekretariátů.
Dr. Daxner: Vrátíme se tedy k Žilině. Nepokusila se sociálně demokratická strana účastnit se na poradách při tvorbě nového režimu? Neodmítli jste s nimi vyjednávat?
Dr. Tiso: Kdyby přišli, mluvili bychom s nimi, ale nikdo nepřišel.
Dr. Daxner: Jak to bylo se Slovenskou národní stranou? Říkáte, že se bez jakéhokoliv nátlaku připojila k lidové straně?
Dr. Tiso: Tak myslím a nepředpokládám, že by Dr. Vančo přijal ministerstvo, kdybychom národní stranu rozpustili.
Dr. Šujan: Tvrdíte, že jste nestrhli moc nad Slovenskem do rukou HSĽS? Jak vysvětlíte tedy, že jste do Slováka ještě před otevřením žilinské schůzky výkonného výboru strany napsali, že bude konec ČSR, pokud nesplní vaše požadavky?
Dr. Tiso: O tomto jsem už mluvil, že je to všeobecná fráze. Dr. Šujan: Řekněte na své svědomí, zda byste vy na Slovensku dosáhli toho, čeho jste dosáhli žilinskou schůzkou, bez Hitlerova tlaku, bez té situace, jaká byla tehdy následkem tlaku zahraničí?
Dr. Tiso: Nevím na to odpovědět, protože neumím posoudit pražskou mentalitu.
Dr. Daxner: Věděli jste 6. října, jaké stanovisko zaujal Hitler ke Slovákům?
Dr. Tiso: Vždyť už bylo po Mnichově.
Dr. Daxner: Věděli jste, v jaké situaci byla ČSR?
Dr. Tiso: Ano, myslím, že v nejhorší situaci, ale žádný státník neztrácí hlavu a snaží se uspořádat poměry tak, jak se dají.
Dr. Šujan: Pane obžalovaný, potom později za slovenského státu jste mluvil o třech směrech, které byly ve vaší straně už po 6. říjnu: jeden, který chtěl uskutečnit slovenský stát okamžitě, druhý vývojový a třetí, který chtěl řešit slovenskou otázku navždy autonomií. Ke kterému počítali vás?
Dr. Tiso: To jsem prokázal 6. října, když jsem stranu přivedl do Prahy. Já jsem i za samostatnosti prohlásil, že jsme za samostatnost nebojovali.
Dr. Šujan: Ani jste ji nepřipravovali?
Dr. Tiso: Jiný je 14. březen jako kalendářní den a jiná je idea 14. března.
Dr. Žabkay: Vyhlášení autonomie znamenalo podle vašeho osobního přesvědčení splnění přání strany a národa?
Dr. Tiso: Už jsem řekl, že to byl vrchol našeho politického snažení.
Dr. Žabkay: Neprojevil jste žádné tendence mezi 6. říjnem a 14. březnem z vlastní iniciativy, nebo z iniciativy jiné, aby byla republika roztržena?
Dr. Tiso: Ne.
Začátky totalitního režimu
Uvedení totalitního režimu se neváže k 14. březnu, protože přípravy pro takovéto vládnutí na Slovensku se dělaly už dříve. Jak se to dělalo, je zcela jasně vidět v pokračování průběhu tohoto procesu.
Dr. Daxner: Dal jste Machovi nějakou úpravu týkající se vedení Úřadu propagandy?
Dr. Tiso: Nevím o tom.
Dr. Šujan: Tvrdíte, že jste Macha nepověřil zřízením Úřadu propagandy?
Dr. Tiso: Netvrdím.
Dr. Šujan: Čím jste pověřil Macha, když jste odcházel do Prahy? Nedostal Mach od vás všeobecnou plnou moc, aby za vás vedl vládní věci za vaší nepřítomnosti, dokud jste byl v Praze?
Dr. Tiso: Já sám jsem ještě nevěděl, jak to může vypadat, a proto jsem nemohl dát žádné pověření.
O HG Dr. Tiso řekl, že po 6. říjnu byla řeč o tom, zda má být HG organizována zvlášť, nebo ve straně. Obžalovaný byl pro to, aby HG byla ve straně, ale na její organizování vliv neměl.
Dr. Daxner: Ozbrojili jste Tukovu Rodobranu?
Dr. Tiso: Neozbrojil jsem nikoho. Čatloš by byl nejlepším svědkem, že jsem byl vždy proti tomu, aby kromě armády byly nějaké organizace tohoto druhu. Obžaloba mě viní, že mým přičiněním se majetek zrušených organizací přenesl na HG, a já prohlašuji, že na HG jsme nepřenášeli žádný majetek. Skutečnost je ta, že se někdo musel pověřit, aby tento majetek opatroval.
Dr. Daxner: Na jakém základě jste nařídil, aby garda vzala do opatrování tento majetek?
Dr. Tiso: Na tom základě, aby se majetek neztratil.
Dr. Šujan: Popíráte, že by se HG ozbrojovala?
Dr. Tiso: Ne, ale já jsem byl proti tomu. První takzvané ozbrojování bylo při otevření prvního zasedání sněmu, kdy jim předseda ústřední vlády Beran daroval dýky, což jsem pokládal za čestný dar.
V další výpovědi popírá Dr. Tiso, že by byl dával gardě dispozice o zabavení majetku Čechů a ani prý nevěděl, že to garda dělá.
O volbách 18. prosince 1938 do slovenského autonomního sněmu, při kterých podle nacistického příkladu připustili jen kandidátku HSĽS, Dr. Tiso říká, že byly vypsány v souladu s ústavní listinou a podle platného volebního řádu.
Dr. Šujan: Řekněte, jak je možné, aby na východním Slovensku mohli podat kandidátní listiny za jeden den, když za ten čas nemohlo přijít ani úřední oznámení?
Dr. Tiso: 26. listopadu byly vypsány a nejpozději 27. listopadu bylo třeba podat kandidátní listiny.
Dr. Šujan: Jak se to bylo možné provést na východním Slovensku?
Dr. Tiso: Bylo to podle zákona.
Dr. Šujan: Proč jste dali jenom jeden den na podávání kandidátek?
Dr. Tiso: Na to je potřeba se zeptat právníka, který stylizoval vyhlášku. Chtěl jsem mít co nejdříve projev národa.
Dr. Žabkay: Není vám známo, že existovaly politické strany, které měly sídlo mimo Bratislavu?
Dr. Tiso: Nebylo mi to známo.
Dr. Daxner: Vy jste nevěděl o ruské straně?
Dr. Tiso: Nevěděl.
Dr. Žabkay: Kandidovali jste také příslušníky jiných politických stran kromě národní strany?
Dr. Tiso: Kandidovali jsme Němce a Maďary.
Dr. Daxner: Kandidovali jste také sociální demokraty, nebo komunisty?
Dr. Tiso: Já jsem kandidátní listinu nesestavoval. Že jsme kandidovali Němce a Maďary, to vím a tuto věc jsem i sledoval, protože jsem nechtěl, aby Maďaři přišli s vlastní kandidátkou.
Dr. Žabkay: Kandidovali jste i příslušníky agrární strany?
Dr. Tiso: Ano, kromě nich tam byl Liška ze živnostenské strany a Lukáč z národně socialistické.
O protižidovských projevech Dr. Tiso říká, že si nepamatuje ani jeden projev, ve kterém by byl popouzel k nenávisti proti Židům. Naopak, on sám usiloval takové hlasy potlačovat. Do 14. března 1939 autonomní vláda nechystala žádný protižidovský zákon, ale připravovala osnovu, a to s platností pro celou ČSR. O zřízení Úřadu státního sekretáře – přičemž za státního sekretáře v německé režii jmenovali poslance německé strany Karmasina, ačkoli věděli, co je jeho cílem a že tím ulehčili podvratnou činnost této strany, směřující k rozbití ČSR, vykonávanou podle plánu vedoucích nacistických osobností německé říše – obžalovaný Dr. Tiso poznamenal toto: Jestliže jsme to udělali, zda s Machem a Dr. Ďurčanským, přesně nevím, jisté je, že jsme to neudělali sami od sebe. Nevím přesně, ale myslím, že jsme to udělali za souhlasu pražské vlády. Chtěli jsme, aby Němci nemohli přijít s tím, že na Slovensku je jejich menšina utlačována a zbavena práva. Bylo to preventivní opatření.
O zatykači na Karmasina Dr. Tiso nic neví a nemohl jej ani zrušit jako předseda autonomní vlády, protože mu nic takového nepředložili.
Intervencím ze strany Němců zabraňoval, ale Němcům nebylo možné rozkazovat, a když se o podobných akcích dozvěděl, vyčítal slovenským úředníkům, že takové intervence přijímají. Zpozoroval, že Němci zastrašovali naše úředníky. S Karmasinem se obžalovaný poznal po jednáních v Komárně, když se mu přišel představit. O jeho stycích obžalovaný nic neví. O transportech německé mládeže do Německa na výcvik nevěděl, ale připouští, že se to později dělalo. O ordnerech slyšel, ale co dělali, to neví.
===POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ===
nebo klasicky přes
Kommentare